Bylo krásné teplé počasí, ve vzduchu jsem
cítila vůni kvítek a trávy. Jedu na baráček a jdu rovnou do sprchy. Barvu mám
skoro všude. Pracovala jsem na stavbě domku u Larse.
Bože, jak já miluju sprchu/vanu a myslím si, že je
to nejkrásnější věc pod sluncem. Jo, a postel, ta je taky božská.
Po sprše jsem si šla sednout v županu ven na
sluníčko. Sedím a poslouchám, jak ptáčkové zpívají. Sedím a vnímám vše, co se
kolem mě děje. Pohoda, klid a relax. A popíjím můj oblíbený čaj.
Sedím a mám se šťastně. A to bylo vždy, co jsem si
přála. Bezpečí, harmonie, peníze, láska, volnost… Úžasné pocity, které jsem
prožívala a uvědomovala jsem si je. To teplo procházelo celým mým tělem a byla
to pozitivní energie.
Dokonalé a nedokonalé, a přeci velmi výjimečné a
hodnotné. Naplňovaly mě pocity volnosti, hojnosti, lásky a vděčnosti. Možnost
pracovat a dělat co mě baví, mi dává ohromný neskutečný potenciál.
Telefon zvoní a je to Lena… „Hanko, přijď na fiku.“ Jenže mně se nechtělo, chtěla jsem být sama
se sebou. Nakonec jsem Leně řekla, že se stavím za dvě hodiny, že potřebuji být
sama. Souhlasila, že se tedy uvidíme za dvě hodiny.
Přijela jsem k Leně a to co mě čekalo, jsem
nezažila celý můj život v Praze. Byla jsem ohromena… Jídlo, výzdoba, dárky…
Bože, jsem ve snu a tak vděčná za to, že jsem lidská. V srdci mi proběhl
neuvěřitelně nádherný pocit štěstí a hřejivé lásky k bezvadným lidem, které mám
ráda a jsou v mé blízkosti.
Uvědomila jsem si, jak moc je důležité ve vztahu
dávat a i brát, a že je jedno, zda-li jste cizinec. Pokud žijete spořádaný a
seriózní život, jste vítaní snad všude na světě. Mně se to podařilo. Od té doby
jezdím na Kållandsö tak často, jak můžu a trávím víkendy s lidmi, kteří
jsou mi velmi blízcí a pro mě velmi hodnotní.
Lena pozvala opravdu všechny: Christian, Bengt,
Ralf, Magda, Möjje, Per, Ingrid, Daniel, Camilla, Peter, Karin, Kerstin,
Miriam, Malin, Lars, Nina, Pom a Thomas.
Děkuju za
zkušenosti a mít možnost prožít takový významný den s lidmi, na kterých mi
moc záleží.
Nikdo není bez
chyby a to je to krásné, naučit se lidi brát takové jací jsou a vidět lidskou
hodnotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat