6 věcí, které Vám nikdo o Skandinávii neřekne

Když jsem se stěhovala do Švédska, tak jsi říkala, že to dám. Buď teď anebo už nikdy. Vzala jsem příležitost, která se nabízela. Byly situace, kdy jsem si sáhla opravdu na dno. Úplně všechno, co jsem budovala, se jednoho dne rozpadlo jako domeček z karet. Byla jsem zklamaná a naštvaná zároveň. Říkala jsem si: „Já už nemůžu. Já to zabalím a pojedu nevím kam.“ Zůstala jsem a dokončila jsem, co jsem začala. S touto sebereflexí jsem pochopila a prozřela do skandinávské kultury.

1)Nejsem natvrdlá, jen prostě neumím švédsky a bohužel ani anglicky.

Jojo, taky jsem si to užila. Nakupovaní v obchodě, tankovaní u benzínové pumpě, při pohovorech, při oslavách. V mých prvních začátcích. V první práci, když se mi šéfova snažila vysvětlit, co je náplní mé práce. Opakovala to 3x za sebou. Žasla jsem, jakou má trpělivost. Občas jsem byla překvapená i já sama, jaké ohromné štěstí jsem měla na lidi, kteří měli se mnou trpělivost a jsou stále v mém životě.

2)Nic není zadarmo.

Tak tohle je kapitola sama pro sebe. Chceš práci? Jsi ochoten pracovat / studovat zadarmo?  Studium švédštiny 6 měsíců v kuse bylo opravdu na zbláznění a divím se, že mám práci, kterou mám. A žiju si na EU poměry dost slušně. Cesta k tomu byla velmi trnitá a pracná. Ale vyplatilo se.

3)Výuka aneb jsem z EU.

Ve skandinávském školním systému jsem naštěstí byla přiřazena mezi celkem intelektuální lidi z celého světa. Byli jsme fajn parta a pořádali jsme víkendové párty. Já byla jediná z Čech. Dokonce architekt z Iránu zná: "Jóžin z bažin". I když otázky typu, co je naše národní jídlo, pomáháme starým, pracujeme zadarmo při studiu, můžeme si kupovat pivo v ochodech? Nechápala jsem a koukala jsem někdy jako puk, na co se to učitelka ptá. Časem mi vše došlo, jak to je.

4)Soukromá škola.  

To bylo první, co jsem si zařídila ihned po příjezdu. Našla jsem si díky překladači soukromou školu. Tohle Vám nikdo neřekne. Ano, pekelně drahé, ale dobře investované peníze. Kurz trval měsíc, měli jsme učitelku ze Švédska. Hodně mi to dalo. Studium bylo 8:00-14:00 a švédština byla celý den. Domácí úkoly se zadávaly v neuvěřitelném tempu a také se hojně vypracovávaly a odevzdávaly. Nebyl čas ztrácet čas. Makáme a makáme. Mezitím čekám na přijetí na statní školu.

5)Nejsem o nic lepší než ostatní.

Tohle byl útok na moje sebevědomí. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila principy a vyjadřovací schopnosti ve Skandinávii. Moje vyjadřovací schopnosti by se daly přirovnat k tomu, že co si myslím, tak i řeknu. Jsem upřímná a přímá. Není to úplně dobře, hlavně ne zde ve Švédsku. Vymykáte se z davu a to se přece nikomu nelíbí. Jenže já si prostě jedu svoje. Někdy se mi povede troška diplomacie, ale někdy prostě řeknu jak to je. Tečka.

6)Problém neexistuje!

Při mých meetingách v práci, kdy se projednává konkrétní problém. Není to problém, ale dle Skandinávie je to výzva, kterou se musíme zabývat, poučit se. Vyvarovat, zajistit, zanalyzovat, aby se "problém nebo-li výzva" neopakovala. Osobně, se mi tento styl myšlení líbí. Člověk dostane hned úplně jiný pohled na "problém" a kreativita se stane Vaším spojencem.

6+1 důvodu proč cestovat ve Švédsku

Hodně lidi se mě poslední dobou ptá, jak je to s cestováním ve skandinavii a co tam stojí za návštěvu ? Je toho opravdu hodně, co člověk může navštívit. Je to procházka centrem ve Stockholmu, historické město Gotland, procházka Göteborgem a nejznámější ostrovy na západním pobřeží. Skandinávie je typická svojí architekturou, historií, zde poznáte a zažijete opravdové Švédsko.

1)STOCKHOLM, strávila bych zde alespoň čtyři dny. Často jsem slyšela od mých kamarádů, že je nádherné (kombinace vůně moře a slunce byla k nezaplacení). Úžasné ostrůvky, které můžete navštívit pomocí lodní dopravy, která se neustále k dispozici. Procházka městem se skandinávskou zmrzlinou zní více než lákavě. https://www.visitstockholm.com/

2)GOTLAND, kdo má rád vikingskou historii, tak vřele doporučuji zajet lodí ze Stockholmu na ostrov Visby. Pořádají se zde vikingské trhy a souboje. A za zmínku stojí, že Gotland dělá své vlastní pivo, které stojí za ochutnání. Gotland je místo Vikingů a otrov projedete i na kole. https://gotland.com/

Vlakem se dostanete do druhého největšího města GÖTEBORG, ale tady fakt pozor! Pokud chcete prožít cestu skandinávským vlakem, tak musíte plánovat včas. Jinak se cena jízdenky na poslední chvíli opravdu velmi prodraží. Cesta vlakem ze STH do GÖT trvá 3-3,5 h, super cesta a nechybí občerstvení během jízdy.

  https://www.sj.se/en/home.html#/ a https://mtrexpress.travel/en

3)GÖTEBORG, zde bych si dovolila poznamenat, že je to město multikultury a neuvěřitelné množství gastronomie. Zde najdete jídla z různých koutů světa. Španělské tapas, japonské sushi, thajské pad thai, indické chicken tikka masala, čínské jarní závitky, pekingská kachna,řecká musaka, libanonsky salát Fattoush, arabský kebab. Tři dny uspokojivě stačí. Navštívit se dá opravdu hodně - od muzea až po zábavní park. Zaleží, co kdo preferuje. https://www.goteborg.com/

4)VRÅNGÖ, jižní ostrov u Göteborgu, tohle je naprostá romantika. Pokud chcete ukázat svoji dobrodružnou a zároveň romantickou duši, tak tohle je to pravé místo. Stačí nasednout na tramvaj a nechat se dovézt na konečnou stanici a poté naskočit na loď směrem na ostrov Vrångö. Jen počítejte, že zde není žádná levná restaurace a jídlo si je potřeba vzít s sebou.

5)HÖNÖ, severní ostrov u Göteborgu, pokud chcete oslovit Vaší polovičku luxusem, tak doporučuji zajet sem. Ochutnat právě vytaženou rybu z moře… Mno, to je ten pravý gurmánsky zážitek ze severu. Projížďka lodí na ostrov Vinga, vyzkoušení kajaku, půjčení kola nebo se jen schladit v moři a opalovat na rozpálených kamenech. Ostrov Hönö toho opravdu nabízí hodně.

6)MARSTRAND, kdo má rád moře a vandrovaní, tak si přijde na své. Rybaření, závody plachetnic, ochutnávání piv v pivovaru, inspirace ručně vyrobenými výrobky, pádlovaní na kajaku, muzeum. To je to pravé skandinávské. https://www.marstrand.se/en/

KÅLLANDSÖ aneb MOJE 30. NAROZENINY VE ŠVÉDSKU

Bylo krásné teplé počasí, ve vzduchu jsem cítila vůni kvítek a trávy. Jedu na baráček a jdu rovnou do sprchy. Barvu mám skoro všude. Pracovala jsem na stavbě domku u Larse.

Bože, jak já miluju sprchu/vanu a myslím si, že je to nejkrásnější věc pod sluncem. Jo, a postel, ta je taky božská.

Po sprše jsem si šla sednout v županu ven na sluníčko. Sedím a poslouchám, jak ptáčkové zpívají. Sedím a vnímám vše, co se kolem mě děje. Pohoda, klid a relax. A popíjím můj oblíbený čaj.

Sedím a mám se šťastně. A to bylo vždy, co jsem si přála. Bezpečí, harmonie, peníze, láska, volnost… Úžasné pocity, které jsem prožívala a uvědomovala jsem si je. To teplo procházelo celým mým tělem a byla to pozitivní energie.

Dokonalé a nedokonalé, a přeci velmi výjimečné a hodnotné. Naplňovaly mě pocity volnosti, hojnosti, lásky a vděčnosti. Možnost pracovat a dělat co mě baví, mi dává ohromný neskutečný potenciál.

Telefon zvoní a je to Lena… „Hanko, přijď na fiku.“ Jenže mně se nechtělo, chtěla jsem být sama se sebou. Nakonec jsem Leně řekla, že se stavím za dvě hodiny, že potřebuji být sama. Souhlasila, že se tedy uvidíme za dvě hodiny.

Přijela jsem k Leně a to co mě čekalo, jsem nezažila celý můj život v Praze. Byla jsem ohromena… Jídlo, výzdoba, dárky… Bože, jsem ve snu a tak vděčná za to, že jsem lidská. V srdci mi proběhl neuvěřitelně nádherný pocit štěstí a hřejivé lásky k bezvadným lidem, které mám ráda a jsou v mé blízkosti.

Uvědomila jsem si, jak moc je důležité ve vztahu dávat a i brát, a že je jedno, zda-li jste cizinec. Pokud žijete spořádaný a seriózní život, jste vítaní snad všude na světě. Mně se to podařilo. Od té doby jezdím na Kållandsö tak často, jak můžu a trávím víkendy s lidmi, kteří jsou mi velmi blízcí a pro mě velmi hodnotní. 

Lena pozvala opravdu všechny: Christian, Bengt, Ralf, Magda, Möjje, Per, Ingrid, Daniel, Camilla, Peter, Karin, Kerstin, Miriam, Malin, Lars, Nina, Pom a Thomas.

Děkuju za zkušenosti a mít možnost prožít takový významný den s lidmi, na kterých mi moc záleží.

Nikdo není bez chyby a to je to krásné, naučit se lidi brát takové jací jsou a vidět lidskou hodnotu.

Příběh ze života - jak ušetřit za jídlo ve Švédsku

Celkem velkou zvláštností pro mě bylo, že chleba je tu dělaný na sladko. Chvilku mi trvalo si zvyknout, ale přizpůsobila jsem se. Chleba mi přijde jako nejdražší položka. Stojí kolem 20-40 SEK, zaleží jaký chleba. Nebo takzvané "kanelbulle", taková švédská tradice. Jedeš na návštěvu, tak koupíš s sebou bulle. Jedeš k moři, tak s sebou bulle. Samé bulle.

Ušetřit na jídle ve Švédsku?

 Udělala jsem si přehled, kolik co stojí. Musím zdruraznit, že jsem trenovala jako běsná. Měla jsem určitý budget na měsíc, do kterého jsem se musela chtě nechtě vejít. V mé blízkosti byly dva odchody: ICA a LÍDL.

Doporučovali mi, abych nakupovala v ICA a důvodem bylo, že mají "kvalitnější" výběr jídla, ovoce a zeleniny. To je pravda, jenže za kvalitu zaplatíte. Já, chudá studentka bez práce z chudobného Česka, jsem se musela naučit analyzovat svoji ekonomiku.

Chodila jsem měsíc nakupovat do ICA, kde byl opravdu super výběr a oblíbila jsem si "švédské dobroty", které bohužel nikde jinde v obchodě nenajdete. Třeba taková "ostkaka". Dobrota!!!

Nakupovala jsem výrobky v různých cenových kategorií, žádné slevy jsem nesledovala. Moje taktika spočívala vybrat si ty nejlevnější výrobky a porovnávat. Například těstoviny ICA (nejlevnější balení, váha) vs. těstoviny LÍDL (nejlevnější varianta, váha). Vařila jsem ty samá jídla v různých dnech.

Zhruba asi 200 m od mého bydliště byl otevřený LÍDL. Určitě znáte LÍDL z Čech. Taky je to velmi podobné. Zboží je většinou dovezeno z Německa nebo východní Evropy. Nicméně se tam dají najít úžasné kousky. Jako třeba český chleba, utopenci, klobásy a teď poslední dobou i housky. Vařím si ty samá jídla na stejný počet dní a stejný počet nakupování.

A LÍDL z toho vyšel podle mě jako nejlevnější obchod v Göteborgu.

Měla jsem budget 5 000 SEK na měsíc s tím, že to za žádnou cenu nepřekročím. V obchodě ICA mě měsíční nákup vyšel na 3 988 SEK. V obchodě LÍDL jsem měla nákupy za 2 452 SEK. To je sakra opravdu velký, velký rozdíl!!!

Ceny jídla obecně? Jasně, Švédsko je drahé! Ale víte, že třeba těstoviny jsou zde levnější než v ČR? Nebo že fazole v plechovce se dají koupit za pár švédských korun a pořídit z nich jídlo na dva dny? Chce to cvik a umět počítat, a taky vědět do jakých obchodů se vydat. Naučit se plánovat a sledovat ceny. Ono totiž, když nemáte dostatek peněz, tak Vám nic jiného nezbyde než se naučit plánovat a najít si takové recepty, aby Vám vyhovovaly. Já jsem vařila jak paleo, tak vegetariánskou kuchyni.

Jaké potravinářské obchody jsou ve Švédsku? Zde jsou webové stránky.

                                                                                                                   www.ica.se

                                                                                                                   www.coop.se

                                                                                                                   www.hemkop.se

                                                                                                                   www.lidl.se

                                                                                                                   www.willys.se

Vidíte také aktuální ceny za jídla. Tak pokud přijedete kempovat či zkusit život, určitě se mrkněte ! 

STUDIJNÍ ŽIVOT A VNITŘNÍ KRITIK

 Příběh ze života - STUDIJNÍ ŽIVOT A VNITŘNÍ KRITIK 

Sedím u pracovního stolu a šprtám jako divá. Vůbec mi to neleze do hlavy.

Připadám si tupá jako poleno a učitelka nás vůbec nešetří. Mám domácích úkolů, že bych se mohla naklonovat. Moje první prezentace byla o letišti a bezpečnosti. Celkem zajímavé téma, zvláště když jsem byla přijata na literaturu a jazyk.

„No, báječný“, jsem si řekla, tak to je teda výzva. „Co teď? Však to dám, ne?“ Řekla jsem si a pokoušela jsem se namotivovat. Jenže můj vnitřní kritik se ozval: „To ne, to nedáš, bude to velká katastrofa, to se ti nepovede, však nevíš jak na to!“ Dneska to byl opravdu boj se namotivovat a překonat kritika, který velmi zřetelně se mě snažil přesvědčit, že jakákoliv snaha je zbytečná. 

Nechtěla jsem se poddat nepříjemným kritickým hlasům a tak jsem si prostě dala malou pauzu.

Vytvořila jsem si malý akční plán. V první řadě, vycházím z bytu, musím na vzduch. Sedím na lavičce a cítím slunko, jak hřeje mou tvář a pod mikinou se začínám potit. Je ticho a jen ptáčkové začínají zpívat. Pozoruju svoje myšlenky. Je těžké se takto blízko k sobě samé přiblížit, ale jde to. Je potřeba soustředit se a uvědomovat si myšlenky a vnímat našeho negativního kritika, který Vám stále hučí v hlavě. Jak jste unavení z toho učení, a že ztratíte hromadu peněz, že se stejně tak dobře nenaučíte švédsky či nějakou aktivitu, že se budete stále ztrapňovat, atd.

Po chvilce pozorovaní a zapsání mých negativních myšlenek vznikla nerealistická představa. Vše jsem si zanalyzovala a dodala potřebné důvody pro a proti. Potřebovala jsem si udělat strategii a nepouštět se do nějakých dalších věcí nebo akcí, které by mě rozptylovaly od mého cíle. Byla potřeba si uvědomit, že holt i tyto myšlenky prostě přijdou a budou Vás tahat dolu k peklu, ale ono je to v podstatě v pořádku. Pokud jste uvědomění, tak si sami vybíráte, jaké myšlenky budou obklopovat Vás. Fakt je to náročné!

Přišla jsem odpočatá na byt a vrhla jsem se na prezentaci, ale zjištění, že počítač a potřebné programy jsou ve švédském jazyce, mě uzemnila. Mohla jsem si hodit mašli. Jak tohle zvládnu...? „No, budu zkoušet.“ Nic lepšího mě nenapadlo.

Tohle školní období bylo pro mě jedno z nejhorších, protože jsem anti-počítačový člověk a ve škole zatím dva měsíce. „Učitelé chtějí po mě napsat asi bakalářku.“ To si říkám. Tak jo, mám ráda výzvy. Pustím se do psaní a do tvorby prezentace.

Panečku, pokus omyl co ty slova v PowerPointu znamenají? Testuji a dávám si opravdu záležet. Jsem z Evropy a chci to mít jako vždy dokonalé. Moje hrdost a perfekcionismus se nezakryje. Sedím, testuji a zapomínám jíst, nevnímám čas, jedu si to svoje, až se sama divím, jak to zvládám. Chodím spát okolo půlnoci večer a ráno v 6:00 vstávám. Bože, mně praskne hlava. Opravdu mám dost a únava je znát.

Ráno se probouzím. Nechce se mi do školy. „Hodím se marod,“ říkám si ještě v posteli. Ležím chvíli v posteli a stále přemyslím. „Mám či nemám?“ Toť moje otázky. Přemohla jsem se. Vstala a v pyžamu jsem si čistila zuby. Zase mi v hlavě běžely myšlenky: „Jo – ne.“ Stále nic. Čistím si zuby a vyplachuju. Potřebuju se obléknout… Ježíš, jak se mi nechce. „Já jsem tak líná a pobožná,“ říkám si.

Nezbývalo mi nic jiného než se překonat a vyrazit do školy, přeci mě nemůže rozhodit prezentace ve švédštině. Uklidňovala jsem se.

Mám strach, že to nedám. Zbytečně jsem se vystresovala, než na mě přišla řada. Moje neverbální komunikace byla více než jasná. Koktala jsem, ze začátku jsem nevěděla, jak to mám uchopit. Jak začít. Hlavou mi běžely myšlenky typu: „Bože, to nedám. To bude trapas, achjo.“ Tohle byl můj scénář asi 10 min, než na mě došla řada. Flešku jsem dala do počítače a během kopírování na plochu jsem získala několik minut čas. Tento čas jsem využila pro sebe tak, že jsem se hluboce nadechla a řekla jsem si, co horšího se mi může stát? NIC, LEDAŽE ZAPOMENU TEXT, a rozjela jsem to. Snaha byla být v přítomném okamžiku. Bylo poprvé, kdy jsem se nesoustředila na výsledek. Dělala jsem to nejlepší, co jsem uměla. Dokázala jsem to! Mam to úspěšně za sebou! Jupí!

Opět se mi podařilo moje kostlivce porazit: ovšem vycházení z komfortní zóny vyžaduje odvahu a motivaci. Jsi to ty, kdo bude na sebe pyšný a mít se více rád. Ne za to, že sis ráno vyčistil zuby či se dobře nasnídal, ale za to že jsi "porazil" svoje flegmatické a kritické já. Za to, že jsi sel/šla do školy a stojíš před lidmi, které skoro neznáš a prezentuješ něco v cizím jazyku.

Byl to pro mě týdenní horror. Psaní článků, získávaní faktů, tvorba prezentace, trénovaní prezentace, ale hlavně jsem byla jako blázen, když jsem hovořila sama se sebou a snažila se nacvičit prezentaci. Bylo to opravdu k zbláznění. Faktem je, že hodně mě tato školní situace naučila a velmi se mi to hodilo i v dalším semestru.

A moje ponaučení ze situace? Buď sám sebou a buď pokorný v příležitostech, které máš. Využij to naplno a neboj se!

Příběh ze života  - Výlet na pevnost Marstrand  

Po mé zkušenosti s nakupováním a tankováním jsem se rozhodla, že se pojedu podívat na Marstrand. Tentokrát se mi povedlo natankovat bez problému. Vzala jsem si s sebou jen několik potřebných věcí a samozřejmě nesměla chybět plechovka piva.

Zpět k Marstrandu. Co mě přitahovalo k Marstrandu? Ve škole upevňovali novou mapu Švédska a mě zaujmuly ty ostrůvky na západní straně (severně od Göteborgu). Ptám se mé polské učitelky (u které jsem si naivně myslela, že mám protekci), kam by mi doporučila si zajet na výlet. Ona odpověděla: „Zajeď na ostrov, který se jmenuje Marstrand.“ Slušně jsem jí poděkovala. Samozřejmě, že už ve švédštině. Přijdu ze školy domů a začínám se dívat na internetu, jak a kudy pojedu.

Vyrážím z Göteborgu a jedu si to směr Marstrand. Samozřejmě, že jsem opět zabodovala. Tentokrát s navigací. Zaprvé byla navigace ve švédštině a v dalších jazycích, ovšem čeština na seznamu nebyla. Takže zbývá jen moje intuice a rozum. Každopádně se mi povedlo nastavit navigaci. Úkol splněn a cíl je vzdálený cirka 40 km severně od Göteborgu. Jezdí tam autobusy, ale fakt je, že auto je pohodlnější a příjemnější.

Startuju auto a vyrážím. Ovšem povedlo se mi přejet odbočovací pruh, který vede k Marstrandu. Zpanikařila jsem… Navigace na mě mluvila cizí řečí… Nevím, kde a kam uhnout… No tak jedu rovně. Zajela jsem si takhle asi dobrejch 10 km, ale nakonec jsem to otočila. Konečně jsem už vyrazila správným směrem. Jedu jako o závod, asi pozůstatky z řízení v Praze. Začínám chápat, že se s ”pražským řidičským stylem” stejně nikam nedostanu. Sundávám nohu z plynu a uklidňuje mě myšlenka, že nemám kam spěchat. Pochopila jsem, že moje bezpečnost je důležitá a ráda bych si ještě Švédsko užila na nějakou dobu.

Řízení ve Skandinávii je docela fajn, když člověk přijde na to, že vlastně není kam spěchat. Když člověk pochopí švédskou řidičskou mentalitu, tak máte celkem vyhráno. Pak všechny vjezdy, sjezdy a nájezdy je celkem příjemné projíždět.

Dodržují se silniční pravidla, ovšem na ”piráta silnic” narazíte úplně všude na světě. Najdou se i ve Skandinávii, i když jich moc není.

TIP na co si dávat pozor: na značky. Často se střídá 70 a 90 km/h mezi obcemi. Překročení rychlosti o 15 km/h je zhruba 2 000 SEK.

DALŠÍ TIP: ŽÁDNÝ ALKOHOL ZA VOLANTEM!

Že budete přijíždět k ostrovu Marstrand, poznáte tak, že se Vám asi před cirka 10-15 km otevírá možnost vidět moře. A pokud si stáhnete okénko v autě a pojedete tak 80 km/h, určitě ucítíte nádhernou mořskou vůni. Miluju vítr ve vlasech a stažené okénko mám pořád. Tedy v létě :-).

Přijíždím, parkuji na parkovišti a rozhlížím se kolem sebe a fakt úžasný. Trefila jsem do času, kdy tam není velké množství lidí. Bingo! 

Můžu si ostrov vychutnávat dle svého zalíbení. Balím s sebou můj camping a pivo. Batoh hodím na záda a jdu si to přímo k přívozu. Potřebuju si koupit lístek. Zde Hanička opět zabodovala, ovšem tentokrát se jí to povedlo správně. Obsluha porozuměla a moje dušička zajásala:

„Dobrý, to šlo samo, jen tak dál! Neboj se, vše je v pořádku.“ 

To mi v hlavě šrotovalo. Nastupuju na lodní přívoz a za 5 min vystupuju na ostrově Marstrand. Na ostrově žijí lidé, někdo celoročně a někdo jen v létě. Na ostrově se nachází obchůdky s různým zaměřením. Třeba zde najdete prodej ručně vyrobených šperků, prodej obrazů, cukrárny a restaurace, půjčovny kajaků, možnost potápění, ale to bych asi nedoporučovala. Je zde pivovar a možnost vyzkoušet ochutnávku piv. Můžete také navštívit “konsthall” (museum umění). Je zde opravdu hodně k vidění.

Nevím, kam se vydám. Buď doleva, či doprava a nebo rovně? Jdu rovně do mírného kopce, až se dostanu na Carlstens Fästning (Karlova pevnost). Jako pevnost fungovala od roku 1658 – 1860. Prohlídla jsem katovnu a dokonce i celé vězení. Nic moc a 400 SEK v háji… No, nic nevadí, příjemná zkušenost pro příště. Bohužel jsem se z prohlídky nic významného nedozvěděla.

Vydávám se cestou dolů zpět k přístavu, kde objevuju mapu, že se dá ostrov obejít. Bezvadný, kupuju si jahodovou zmrzku a stírám si pot z čela. Pochoduju si to podél pobřeží. Něco tak nádherného a úžasného jsem nezažila. Sedím na vyhřátém kameni, cítím vánek a  moře, pivo v ruce a slunce svítí. 

Co jiného člověk potřebuje, aby byl šťastný? Uspokojovala mě myšlenka, že i samota je v našem životě důležitá. Rozhodně jsem neměla žádný strach. Jen jsem si užívala přítomný okamžik. Nějak je a nějak bude. To je moje ponaučení z výletu na Marstrand.

                                             Mrkni sem : https://www.marstrand.se/en/

Jak se citit trapne a neb nejsi sam

Příběh ze života – Příběh s Nakupováním a na Benzínce

Stále jsem se vyhýbala mluvení. Přiznám se, že jsem se bála, abych se neztrapnila a nebyla za negramotnou. Byla jsem často ticho a jen jsem poslouchala, jak ostatní komunikují. Cítila jsem nejistotu, zbabělost a strach. Chvilku mně trvalo, než jsem naprogramovala mozek do pozitivní afirmace, která byla: „Tak jo, budu trapná, ovšem naučím se mluvit.“

Moje komunikativní začátky byly docela úsměvné J. Například ve škole byla dobrá skupina a byla celkem zábava. Nebyl problém se vyjadřovat a zkoušet různé lingvistické hokusy pokusy. Ovšem jak jsem vylezla ze školy a šla nakupovat… bože… byla jsem červená jako ředkvička. Jediné moje dvě slova byly GOD DAG (dobrý den) a HEJ DÅ (nashledanou).

Jednou se mě paní prodavačka s úsměvem zeptala: „Potřebujete ještě něco?“ Nerozuměla jsem a řekla jsem jen intuitivně: „Jo.“ Myslela jsem, že se ptá na to, čím chci platit… Legrační bylo, že pak přešla do angličtiny a já byla najednou červena. Ukázala jsem platební kartu a udělala takový ten nechápavý výraz s polovičním úsměvem. Slečna prodavačka asi pochopila, že jsem z jiné země. Takové bylo moje první nakupování v obchodě ICA.

Další příhoda byla, když mi paní prodavačku vyměnili za jinou. Při placení se mě nová prodavačka ptá: „Chcete si koupit tašku?” Já odpovídám: „Ano!“ Samozřejmě nastává trapné ticho… Nechápu, na co jsem odpověděla… Tašku mi pak podal člověk, co stál za mnou ve frontě.

Bože, jak trapně jsem se cítila. Cítila jsem se jako z jiné planety. Že do Skandinávie nepatřím a musím prostě zamakat na komunikaci. Že je jedno zda spisovně nebo nespisovně, ale je potřeba někde začít. Konečně se přestat strachovat, co si budou myslet ostatní.

Nebo když jsem chtěla poprvé zaplatit kartou na benzínové pumpě. Bezvadná historka J. Jedu autem a zaparkuju u stojanu. Nenápadně se dívám, jak ostatní tankují. Sedím v autě a pozoruju. Po chvilce se konečně rozhoupu, že to zkusím taky. No, to ale Hanka nevěděla, že zmáčkla spatný číslo na stojanu… Měla jsem zmáčknout číslo 6 a mohla bych tankovat na šestce bez problémů. Až po chvilce jsem si všimla, že jsem stiskla číslo 5 a vtom naběhla panika… Platební karta v benzínovem terminálu (platí se kartou přímo u stojanu), která nešla vysunout… Všechny moje techniky na vysunutí byly nepoužitelné.

Naskakuju splašeně do auta a snažím se přeparkovat na stojan 5, abych mohla konečně natankovat… Uppps, ale když jsem seděla v autě a měla už nastartováno, náhle přijel velký bavorák ke stojanu 5 a vylezla z něho velmi přitažlivá žena. No, odpadla jsem. Raději nebudu ani popisovat, jak vypadala. Vypla jsem motor a vylezla jsem z auta. Úplně jsem zapomněla, že mám v terminálu svou kartu. Setkaly jsme se u stojanu 5 a ona na mě promluvila švédsky. Já zase jen koukám a koukám, a vůbec nechápu, co po mně chce. Jen jsem zakroutila hlavou a řekla: „No good Swedish.” A říkám si: „No dobrý.“  Jenže ona spustila anglicky. Cítila jsem se neuvěřitelně nepříjemně. Zpocená jsem byla až na kolenou a měla jsem sucho v krku. Moje odpověď znovu zněla: „English no good.“ A ona se mě zeptala anglicky: „Z jaké země jsi?“ Na to jsem dokázala odpovědět: „I am from Czech Republic.“ Ona se krásně pousmála a odpověděla špatnou češtinou: „Ahoj, já mám předky v Čechách.“ Odpadla jsem podruhé. Pomohla mi poprvé natankovat auto. Potom jsme zaparkovaly naše auta a zašly spolu na kafe.

Jaké ponaučení jsem si měla tedy z tohoto vzít? Troufám si říci, že: „Nejsi dokonalá, ovšem ty víš, že to dokážeš! Nikdy nejsi sama!“