Příběh ze života  - Výlet na pevnost Marstrand  

Po mé zkušenosti s nakupováním a tankováním jsem se rozhodla, že se pojedu podívat na Marstrand. Tentokrát se mi povedlo natankovat bez problému. Vzala jsem si s sebou jen několik potřebných věcí a samozřejmě nesměla chybět plechovka piva.

Zpět k Marstrandu. Co mě přitahovalo k Marstrandu? Ve škole upevňovali novou mapu Švédska a mě zaujmuly ty ostrůvky na západní straně (severně od Göteborgu). Ptám se mé polské učitelky (u které jsem si naivně myslela, že mám protekci), kam by mi doporučila si zajet na výlet. Ona odpověděla: „Zajeď na ostrov, který se jmenuje Marstrand.“ Slušně jsem jí poděkovala. Samozřejmě, že už ve švédštině. Přijdu ze školy domů a začínám se dívat na internetu, jak a kudy pojedu.

Vyrážím z Göteborgu a jedu si to směr Marstrand. Samozřejmě, že jsem opět zabodovala. Tentokrát s navigací. Zaprvé byla navigace ve švédštině a v dalších jazycích, ovšem čeština na seznamu nebyla. Takže zbývá jen moje intuice a rozum. Každopádně se mi povedlo nastavit navigaci. Úkol splněn a cíl je vzdálený cirka 40 km severně od Göteborgu. Jezdí tam autobusy, ale fakt je, že auto je pohodlnější a příjemnější.

Startuju auto a vyrážím. Ovšem povedlo se mi přejet odbočovací pruh, který vede k Marstrandu. Zpanikařila jsem… Navigace na mě mluvila cizí řečí… Nevím, kde a kam uhnout… No tak jedu rovně. Zajela jsem si takhle asi dobrejch 10 km, ale nakonec jsem to otočila. Konečně jsem už vyrazila správným směrem. Jedu jako o závod, asi pozůstatky z řízení v Praze. Začínám chápat, že se s ”pražským řidičským stylem” stejně nikam nedostanu. Sundávám nohu z plynu a uklidňuje mě myšlenka, že nemám kam spěchat. Pochopila jsem, že moje bezpečnost je důležitá a ráda bych si ještě Švédsko užila na nějakou dobu.

Řízení ve Skandinávii je docela fajn, když člověk přijde na to, že vlastně není kam spěchat. Když člověk pochopí švédskou řidičskou mentalitu, tak máte celkem vyhráno. Pak všechny vjezdy, sjezdy a nájezdy je celkem příjemné projíždět.

Dodržují se silniční pravidla, ovšem na ”piráta silnic” narazíte úplně všude na světě. Najdou se i ve Skandinávii, i když jich moc není.

TIP na co si dávat pozor: na značky. Často se střídá 70 a 90 km/h mezi obcemi. Překročení rychlosti o 15 km/h je zhruba 2 000 SEK.

DALŠÍ TIP: ŽÁDNÝ ALKOHOL ZA VOLANTEM!

Že budete přijíždět k ostrovu Marstrand, poznáte tak, že se Vám asi před cirka 10-15 km otevírá možnost vidět moře. A pokud si stáhnete okénko v autě a pojedete tak 80 km/h, určitě ucítíte nádhernou mořskou vůni. Miluju vítr ve vlasech a stažené okénko mám pořád. Tedy v létě :-).

Přijíždím, parkuji na parkovišti a rozhlížím se kolem sebe a fakt úžasný. Trefila jsem do času, kdy tam není velké množství lidí. Bingo! 

Můžu si ostrov vychutnávat dle svého zalíbení. Balím s sebou můj camping a pivo. Batoh hodím na záda a jdu si to přímo k přívozu. Potřebuju si koupit lístek. Zde Hanička opět zabodovala, ovšem tentokrát se jí to povedlo správně. Obsluha porozuměla a moje dušička zajásala:

„Dobrý, to šlo samo, jen tak dál! Neboj se, vše je v pořádku.“ 

To mi v hlavě šrotovalo. Nastupuju na lodní přívoz a za 5 min vystupuju na ostrově Marstrand. Na ostrově žijí lidé, někdo celoročně a někdo jen v létě. Na ostrově se nachází obchůdky s různým zaměřením. Třeba zde najdete prodej ručně vyrobených šperků, prodej obrazů, cukrárny a restaurace, půjčovny kajaků, možnost potápění, ale to bych asi nedoporučovala. Je zde pivovar a možnost vyzkoušet ochutnávku piv. Můžete také navštívit “konsthall” (museum umění). Je zde opravdu hodně k vidění.

Nevím, kam se vydám. Buď doleva, či doprava a nebo rovně? Jdu rovně do mírného kopce, až se dostanu na Carlstens Fästning (Karlova pevnost). Jako pevnost fungovala od roku 1658 – 1860. Prohlídla jsem katovnu a dokonce i celé vězení. Nic moc a 400 SEK v háji… No, nic nevadí, příjemná zkušenost pro příště. Bohužel jsem se z prohlídky nic významného nedozvěděla.

Vydávám se cestou dolů zpět k přístavu, kde objevuju mapu, že se dá ostrov obejít. Bezvadný, kupuju si jahodovou zmrzku a stírám si pot z čela. Pochoduju si to podél pobřeží. Něco tak nádherného a úžasného jsem nezažila. Sedím na vyhřátém kameni, cítím vánek a  moře, pivo v ruce a slunce svítí. 

Co jiného člověk potřebuje, aby byl šťastný? Uspokojovala mě myšlenka, že i samota je v našem životě důležitá. Rozhodně jsem neměla žádný strach. Jen jsem si užívala přítomný okamžik. Nějak je a nějak bude. To je moje ponaučení z výletu na Marstrand.

                                             Mrkni sem : https://www.marstrand.se/en/